Vážený pane Josefe,
škoda, že jsem Vaše webovky neměla po ruce před 2 lety, kdy jsem "zachránila" postupně několik králíků z "péče" mých stárnoucích a bohužel již nemohoucích rodičů. Jako ekonomka z Prahy jsem se jen silou vůle doslova prokousala chovatelskou "latinou", studovala z internetu, ptala se starších chovatelů, veterináře apod., ale musím říci, že nejvíc mi dala vlastní praxe, poučení z vlastních chyb (asistenci veterináři při usmrcování 8 králíků nemocných myxomatozou jsem obrečela) a neustálý kontakt s králíky. Podařilo se mi i několik králíků díky včasnému vyšetření u veterináře doslova na poslední chvíli zachránit z kokcidiozy, 2 dalším jsem už pomohla sama na základě vyčtených rad od ostatních chovatelů na webu.
Co mi vadí, je návštěva králíkáren u známých (starších chovatelů) na venkově, kteří je chovají v podle mne doslova otřesných podmínkách - přímo do kotců prší a sněží, místo dvířek vlaje v létě/zimě kus umělé záclony, dokonce mi ukázali, kudy se do kotce prokousala krysa a postupně samici odnesla 8 narozených mláďat. Pokaždé, když se při takovéto návštěvě zhrozím, se mi smějí, že jsem "změkčilá Pražanda". Mne to hrozně štve, protože jsem jako holka z Prahy už před 40 lety osobně na venkově u prarodičů každé prázdniny pásla ovce, kozy, husy, měla na starosti králíky, psa, slepice, zatímco místní venkovské děti si hrály a jezdily o prázdninách po návštěvách (nejčastěji do města), já musela trávit veškerý čas prací u zvířat. Tehdy mi to bylo velice líto, teď se mi to moc hodí. Jen opravdu lituji, že se KAŽDÝ chovatel nestaví ke svým svěřencům tak jako Vy - s láskou a s úctou k živému tvorovi, kterému jsme za ochočení (tak jako Malý princ v hovoru s liškou) povinováni příslušnou péčí. Štvou mne zbídačelí psi s obrovskými nádory, pobíhající po dvorcích českých stavení, kde opravdu není o peníze nouze (lépe řečeno jejich otrlí majitelé), nedovedu se vypořádat s necitelností nás, pánů tvorstva, vůči svým věrným průvodcům po tomto životě.
Moc ráda bych poznala Váš chov osobně (podle těch fotek to musí být pro zvířátka příjemný domov), ale chápu, že se bojíte cizích návštěv už kvůli přenosu možné infekce.
Jinak jen chci zmínit, že i zvíře je možné nenásilně změnit - náš pes, nalezenec z povodní, pronásledující původně vše jen trochu se hýbající (zakousl zajíce, holuba apod), se po roce důsledného vysvětlování spřátelil s našimi králíky tak, že je schopen si stoupnout na zadní, strčit jim hlavu až do kotce, olíznout je na čumák a poté jim bleskurychle ukrást kousek chleba z jejich přídělu...
Mám jen jednu jedinou připomínku k Vašim webovým stránkám - nevím, zda je píšete přímo Vy, ale moje oči trpí - se spisovnou češtinou jste opravdu "na štíru". Jelikož je mým povoláním "copywriter" - tedy ten, kdo píše na web firmě (v mém případě průmyslovému velkoobchodu) texty a má za úkol editaci (kontrolu) všeho, co se na našem webu objeví, jsem na chyby v rodné řeči opravdu "pes" a strašně mi ve veřejných sdělovacích prostředcích vadí. Pokud byste měl zájem, zdarma Vám všechny zaslané texty opravím (i ty případné budoucí).
Tak to byla má jediná výtka, ale to je tak 1% ohodnocení Vaší prezentace na webovkách, 99% - hlavně obsah, sloh a styl - musím jen chválit a těším se na Vaše aktuální postřehy!
Srdečně zdraví a mnoho štěstí a zdraví Vám i Vašim zvířátkům přeje Monika z Prahy.
monsiv@volny.cz